| Komentáře | |
| Veřejné: | 0 |
| Zobrazit | |
Staré povídačky, historky i legendy vypráví o příběh o podzemním jezeře, kde i když by žádné světlo být samovolně nemělo tak z toho jezera vyzařuje a osvětluje celou jeskyni do smaragdové barvy. To samo o sobě už stojí za to, aby po tomto místě pátralo několik dobrodruhů. Dále se, ale povídá, že v jezeře žijí tvorové podobající se křížencům lidí a ryb. Ti tam dole ve vodách uchovávají velký poklad, za které byste si koupili celé království. Avšak, kdo by se k jezeru jen přiblížil anebo se dokonce odvážil poklad ukrást, musel by se probít skrze téměř nekonečné armády rybolidí a i poté by mohl proti sobě poštvat jejich mocného boha.
Aspoň to jsem čítával a slýchával všude, kde jsem na tohle téma s přítelem narazili. Ovšem jako jeden z mála jsem měl to štěstí, že jsem dané jezero nalezl a dokázal se odtamtud vrátit zpět. Dlouho jsem zkoumal všechny historky i útržky až jsem narazil na jednoho stařešinu, který mi o tom místě vyprávěl jako by tam byl. A vskutku pomocí mých přesvědčovacích schopností jsem z něj dostal i bližší místo, kde se do jeskyně dá dostat. Vyrazil jsem tam a jeskyni nalezl. Když jsem posléze poprvé uviděl i legendární jezero, nemohl jsem úžasem zavřít oči. Bylo to vskutku impozantní. Kvůli výhledu jsem tam, ale nebyl. Chtěl jsem část pokladu. Zkoumal jsem jezero, ale po rybolidech nebo jiných monstrech nebylo ani stopy. Připraven na dlouhou dobu strávenou pod vodou jsem se ponořil a zamířil prozkoumat dno a přilehlé jeskyně.
Plaval jsem dlouho, ale dlouho jsem na nic nenarazil až pak jsem byl najednou v obklíčení rybolidí. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ani jsem si jich nevšiml, než byli všude okolo mě. Jejich kopí namířená proti mně hovořila jasně. Vzdal jsem se jim a oni mě odtáhli k nim do vesnice, která k mému překvapení nebyla pod vodou, naopak byla ve vzduchové bublině, která celou vesnici obklopovala. Vesnice byla plná chatrčí sestavených se všeho možného, co se dá v jeskyni najít, takže nic úchvatného. Jakmile mě dotáhli do té bubliny, tak jsem najednou uslyšel jejich řeč! Mluvili starým nářečím horských lidí, ale kvůli mému zájmu v historii jsem ho trochu pochytil. Z jejich konverzace vyplynulo, že mě chtějí obětovat jejich bohovi.
Přivedli mě ke kamennému oltáři, který byl řemeslně zpracován nejlépe z celé vesnice. Samozřejmě, že jsem se nechtěl dát obětovat, ale proti takové přesile jsem neměl v boji šanci. Tak jsem se s nimi snažil domluvit. Oni mezitím začali přivolávat svého boha, jak jsem to pochopil. Dlouho na mě nereagovali až jsem nakonec řekl, že jsem posel jejich boha a že plní svůj úkol správně a že prošli testem. To nějakým štěstím fungovalo. Po nějaké chvilce přestali boha přivolávat a pustili mě. To bylo mé štěstí pravděpodobně, protože jsem měl velice špatný pocit z obří temné siluety, který jsem chvilku předtím na chvilku zahlédl.
Chvilku jsem s nimi pobyl, abych si získal jejich důvěru a našel poklad. A po několika dnech se mi je vskutku podařilo přesvědčit. Ukázali mi cestu k pokladu, abych ho mohl prozkoumat. Zavedli mě do obrovské jeskyně, kde byly hromady zlata, drahokamů smaragdů a dalších na první pohled vzácných věcí. Pravděpodobně tato jeskyně dříve sloužila jako nějaká pokladnice zlodějů a pirátů z celého kraje jinak si to neumím vysvětlit. Aspoň do doby, než jsem si všiml textu vytesaného do skály. Pak mi bylo jasné proč nikdo s pokladem neodešel anebo se vůbec nevrátil.
Rybí lidi jsem pochválil a rychle se tam odtud dostal pryč do bezpečí. Mapu a tenhle deník jsem skoval na odlišných místech, aby se dané místo nedostalo do špatných rukou. Já z toho osobně budu vystrašený ještě dlouho.
Poznámka archiváře: I když není jisté, kde dané místo je. Tento deník byl objeven v jeskyni západně od bydliště spisovatele, což byla vesnice Drozdov. Je pravděpodobné že mapa bude někde v jeho okolí také. Avšak celý příběh zvláštní. Má velké mezery a zdá se nekompletní a neupřímný.